PLASTY KAM SE PODÍVÁŠ, ANEB CO SE S TÍM (NE)DÁ DĚLAT

Na to jednoznačná odpověď neexistuje. Následující řádky si nekladou za cíl vyřešit celosvětové problémy spojené s používáním plastů. Jde o zamyšlení za využití odborných studií a zdrojů. A proč se plasty zabýváme na našem blogu? Někteří lidé se nás ptají, proč na naši přírodní kosmetiku používáme plastové obaly, proč nepoužíváme např. skleněné. Odpověď najdete v následujících řádcích. Pokud nechcete číst celé pozadí našeho rozhodování, přeskočte na poslední tři odstavce.

Od roku 1907 po současnost

Bakelit, první plně syntetický plast byl objeven v roce 1907. Ještě několik desetiletí se použití plastů příliš nerozšiřovalo. Vše změnila II. světová válka. Po jejím skončení se rozšířily syntetické plastové materiály i mimo armádu. V roce 1950 dosáhla světová produkce 1,5 milionu tun plastů. V roce 2018 to bylo již těžko uvěřitelných 359 milionů tun. (Evropská unie, 2021) Největší díl připadá na obalový průmysl (42 % světové produkce), necelá pětina plastů je použita ve stavebnictví, téměř stejné množství připadá na textilní průmysl, ostatní plasty jsou používány v elektrospotřebičích, dopravě, zdravotnictví a dalších průmyslových odvětvích. (Geyer, 2017)

Produkce plastů v roce 2015 podle průmyslových odvětví (zdroj: Geyer, 2017)

Životnost plastů, tedy doba, po kterou nám užitečně slouží, se liší podle průmyslových odvětví. Zatímco ve stavebnictví je jejich průměrná životnost 35 let a u průmyslových strojů 20 let, v obalech je jejich průměrná životnost jen rok. (Roland, 2017)

Zdravotnictví bez plastů je v současné době spíše sci-fi

Svět bez plastů je zatím nereálný. Odstranění plastů např. ve zdravotnictví by vedlo k obrovským ztrátám životů. Představte si, že byste se např. pokoušeli vyrobit a provozovat dialyzační jednotky bez plastu. Plast se používá v rukavicích, hadičkách, injekčních stříkačkách, krevních vacích, zkumavkách na vzorky a v dalších nepostradatelných součástech zdravotní péče.

Operační sál (zdroj: Pixabay.org)

V oblečení převažují plasty. Nahradit je by bylo těžší, než se zdá!

Život bez plastu by vyžadoval zcela zásadní změny i v textilním průmyslu. V roce 2018 dosáhla produkce vláken v textilním průmyslu 107 milionů tun. Z toho na syntetická plastová vlákna (polyester, polyamid a dal.) připadá neuvěřitelných 62 %. Vlákna z rostlinných zdrojů (bavlna, juta, len, konopí) tvoří 30,1 %. Zbytek tvoří vlákna z umělé celulózy, vlna, peří atd. (Opperskalski, 2019) Ačkoliv se nabízí zdánlivě jednoduché řešení: nahradit umělá vlákna přírodními, zvýšení produkce bavlny by znamenalo obrovské finanční náklady. Pro takové množství bavlny by navíc bylo téměř nemožné najít vhodnou ornou půdu s odpovídajícím podnebím. Již dnes je bavlna pěstována na 2,5 % orné půdy světa. Nejhorší na celé problematice je, že bavlna spotřebuje 16 % světové produkce insekticidů, které ohrožují zdraví lidí i živočichů a mohou kontaminovat zdroje pitné vody. (Environmental Justice Foundation, 2007)

Bavlníkové pole (zdroj: Pixabay.org)

Bez plastových obalů by se, alespoň dnes, potravinový systém na Zemi zhroutil

Snahy o eliminaci plastů jsou patrně nejviditelnější v potravinářském průmyslu. Některé jednorázové obaly jsou již v EU zakázány. Ale k  významné redukci plastu v potravinářství vede ještě dlouhá a velice trnitá cesta. Obaly slouží k ochraně potravin při přepravě a k prodloužení jejich možné spotřeby. Tím obaly sekundárně snižují množství nespotřebovaných potravin. Problém tak částečně tkví v balancování mezi množstvím obalového odpadu a potravinového odpadu. (Verghese, 2015) Řešením by mohl být důraz na lokální produkci a spotřebu jídla. Na některé potraviny, ve skutečnosti na většinu, bychom však museli zapomenout! Nehledě na to, že polovina světové populace žije ve městech. Změnit celosvětovou produkci potravin na lokální by bylo z ekonomických, geografických, demografických a klimatických důvodů téměř nemožné.

Regál s balenými potravinami (zdroj: Pixabay.org)

Skleněné obaly nejsou ekologičtější náhradou za plastové

Jako jedno z částečných řešení záplavy plastů se často navrhuje jejich výměna za skleněné obaly nápojů a kosmetických přípravků. Ani tudy však cesta nevede! Studie Alice Brockové a Iana Williamse z Univerzity v Southhamptonu publikovaná v roce 2020 prokázala, že dopad životního cyklu skleněných obalů nápojů na prostředí je podle standardizované metodologie CML mnohem horší než dopad životního cyklu PET lahví. Ještě lépe než PET lahve dopadly obaly z HDPE (polyetylen s vysokou hustotou). (Brock, 2020, s. 55-56) Právě polyetylenové obaly jsou nejčastěji používané v kosmetickém průmyslu. Nemůžeme to tvrdit s naprostou jistotou, ale výsledky v rámci kosmetického průmyslu by byly pravděpodobně stejné nebo velice podobné.

Jen pro zajímavost, metodologie CML zkoumá dopady v 10 oblastech:

1. Úbytek abiotických surovin (ztráta neorganických zdrojů planety)
2. Globální oteplování
3. Úbytek stratosférického ozónu
4. Humánní toxicita
5. Sladkovodní ekotoxicita
6. Mořská ekotoxicita
7. Suchozemská ekotoxicita
8. Vznik fotooxidantů (množství produkovaných oxidů dusíku)
9. Acidifikace (okyselování půdního prostředí)
10. Eutrofizace (nadměrné negativní obohacování vod zejména dusíkem a fosforem)

Recyklace pomáhá, ale zatím jen v malém měřítku

Částečným řešením problému s plasty nabízí recyklace. V roce 2018 však bylo v Evropské unii recyklováno jen 32,5 % všech plastů. Polovina tohoto odpadu navíc byla k recyklaci neekologicky vyvezena mimo země EU. Asi čtvrtina odpadu končí na skládkách a 42,6 % plastů je dále energeticky využito. (Evropská unie, 2021) Eufemismus. Energetické využití je jen jiný název pro zpracování ve spalovnách. Tím skutečně získáme poměrně velké množství energie. Ale i miliony tun skleníkových plynů. Za tento nelichotivý mix může nedostatečná kapacita pro recyklaci, tedy technologická i finanční omezení pro zpracování odpadu. A to jsme na tom v Evropě výrazně lépe než jiné kontinenty!

Jako slibný se jeví výzkum na Queenslandské univerzitě v Austrálii. Tamní vědci zjistili, že larvy potemníka brazilského dokážou požírat a trávit plastový odpad. „Larva nejprve rozmělní polystyren na menší části a mikrobi v jejím těle ho pak chemicky, nebo v podstatě pomocí enzymů dále rozkládají,“ komentuje výzkum mikrobiolog Christian Rinke. Cílem je vyvinout enzymy pro zpracování plastového odpadu v recyklačních zařízeních. (Turnbull, 2022) I v případě úspěchu bude tento typ recyklace plastů široce zaveden až za mnoho let. A není bez rizik. Dokážete si jistě představit, že část potemníků „vezme roha“ a začne se množit i v oblastech, kde nemá co dělat. Jak by pak mohla dopadnout polystyrenová izolace vašeho domu, je nasnadě.

Larvy potemníka brazilského pojídající polystyrén (zdroj: Turnbull, 2022)

Bioplasty jako naděje?

Mnoho ekologicky smýšlejících osob s nadějí hledí na bioplasty. Na mysli máme ty skutečně kompostovatelné a bez příměsí syntetických složek. Nejčastěji jsou vyráběny z kukuřičného škrobu nebo cukrové třtiny. Jejich nespornou výhodou je, že v přírodě po nich nezůstávají škodlivé látky. Opět však platí, že nic není černobílé. Pro výrobu 1 kilogramu takového bioplastu je potřeba 1,4 m³ až 9,5 m³ vody a 0,7 m² až 13,75 m² půdy. Vodní stopa kompletního přechodu ze syntetických plastů na bioplasty se tak pohybuje od 307 miliard do 1 652 miliard m³ ročně. Abychom toto číslo pochopili, celosvětová roční průměrná vodní stopa je 9 087 miliard m³. Náhrada plastů za bioplasty by tedy představovala 3 až 18 % celosvětové roční spotřeby vody. Územní stopa úplné změny na bioplasty se pohybuje od 30 milionů do 219 milionů hektarů. (Putri, 2018) Taková plocha je přibližně 4 až 28násobkem rozlohy České republiky!

Plán pro změnu obalů máme! Musíme však ještě počkat

Díky studiím představeným výše již víme, že plastové obaly, které v Ego Harmony používáme, jsou v rámci současných možností variantou, která má menší negativní dopady na životní prostředí než např. obaly skleněné. Samozřejmě bychom moc rádi vyměnili plast za materiály, které nemají vůbec žádný negativní dopad na životní prostředí. To však v současnosti jednoduše nejde. Každý výrobek nějakou ekologickou stopu má.

Jediné řešení, které se alespoň trochu blíží našim představám o ekologii, nabízí finský startup Sulapac. Jejich obaly jsou vyráběny ze dřeva pěstovaného přímo pro tyto účely a pojiv na rostlinné bázi. Pokud z nějakého důvodu Sulapac skončí v přírodě, biologicky se rozloží na vodu, CO₂ a biomasu, aniž by za sebou zanechal mikroplasty. (Sulapac Ltd, 2022) I to má však háček, tedy dva. Minimální počet objednaných obalů je 10 000 ks, což je na naše poměry zatím příliš. Druhým je jejich životnost. Vzhledem k biologické rozložitelnosti (v půdě již za 3 týdny) je nutné přípravky balené do „sulapacu“ spotřebovat do jednoho roku. Uměle bychom tak museli zkracovat životnost našich přípravků. A to by nebylo ani ekologické, ani ekonomické řešení.

Biodegradace kelímku společnosti SULAPAC (zdroj: Sulapac Ltd, 2022)

Jakmile to bude díky technologickému pokroku a našim možnost proveditelné, okamžitě začneme na výměně obalů pracovat. Již dnes nepoužíváme klasický papír, ale jen recyklovaný. Výplně našich balíků jsou tzv. Flo-Pak BIO, materiál vyráběný z ODPADNÍHO kukuřičného škrobu. Lze jej ekologicky zlikvidovat např. kompostováním. Nepoužíváme ani žádné plastové izolepy, pouze ty z recyklovatelného papíru a s lepidlem na bázi přírodního kaučuku. A samotné receptury našich přípravků? Po celou dobu používáme pouze složky, které jsou povolené v certifikované přírodní kosmetice. Žádná z našich složek přírodě neškodí.

Seznam použitých zdrojů a studií

BROCK, Alice a Ian D. WILLIAMS, 2020. Life Cycle Assessment of Beverage Packaging. Detritus [online]. 2020(13), 47-61 [cit. 2022-06-22]. ISSN 2611-4135. Dostupné z: doi:10.31025/2611-4135/2020.14025

ENVIRONMENTAL JUSTICE FOUNDATION, 2007. The Deadly Chemicals in Cotton. Londýn: Environmental Justice Foundation in collaboration with Pesticide Action Network. ISBN 1-904523-10-2.

EVROPSKÁ UNIE, 2021. Plastový odpad a jeho recyklace v EU. In: Evropský parlament [online]. Brusel: Tisková služba Evropského parlamentu [cit. 2022-06-16]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20181212STO21610/plastovy-odpad-a-jeho-recyklace-v-eu-infografika

GEYER, Roland, Jenna R. JAMBECK a Kara Lavender LAW, 2017. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science Advances. American Association for the Advancement of Science, 3(7). Dostupné z: doi:10.1126/sciadv.1700782

OPPERSKALSKI, Sophia, SuetYin SIEW, Evonne TAN a Liesl TRUSCOTT, 2019. Preferred Fiber & Materials Market Report 2019 [online]. USA: Textile Exchange [cit. 2022-06-16]. Dostupné z: https://textileexchange.org/wp-content/uploads/2019/11/Textile-Exchange_Preferred-Fiber-Material-Market-Report_2019.pdf

PUTRI, Ratri Endah, 2018. The water and land footprint of bioplastics [online]. Twente [cit. 2022-06-16]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/et/ce/research/wem/education/msc-thesis/2018/putri.pdf. M.Sc. Thesis. University of Twente. Vedoucí práce Prof. dr. ir. Arjen Y. Hoekstra, MSc. Bunyod Holmatov.

SULAPAC LTD, 2022. True beauty for emulsions comes within... In: Sulapac [online]. Finsko: Sulapac [cit. 2022-06-21]. Dostupné z: https://www.sulapac.com/barrier/

TURNBULL, Tiffanie, 2022. Plastic-munching superworms offer hope for recycling. In: BBC [online]. Austrálie: BBC News [cit. 2022-06-17]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-australia-61727942

VERGHESE, Karli, Helen LEWIS, Simon LOCKREY a Helén WILLIAMS, 2015. Packaging's Role in Minimizing Food Loss and Waste Across the Supply Chain. Packaging Technology and Science. John Wiley & Sons, Ltd, 28(7), 603-620. ISSN 0894-3214. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1002/pts.2127